Dramatický osud rodiny jemnického obchodníka s obilím odkryl stručný vzkaz ukrytý ve sklenici

"Paní Nunvářová koupila dům, a když vyklízeli půdu, tak našli skleničku," vypráví etnografka Jana Lochmanová. Ve skleničce byl ukrytý popsaný lístek. "Psal dopis tatínek synovi. Psal, u koho je co uschováno." Překlad lístku, na kterém byla uvedena jen křestní jména, se dostal do rukou Jany Lochmanové. Ta poznala, že jde o rodinu jemnického obchodníka s obilím Arnošta Schwarzbarta. Vědělo se, že z rodiny přežil syn Otto, který se na začátku války dostal do Dánska.

Pro rodiče to muselo to být těžké rozhodnutí. Tehdy patnáctiletého syna poslali v rámci programu Ungdoms Aliyah Denmark do Dánska. Na farmách se tam děti připravovali na život v Palestině. I v Dánsku se ale situace komplikovala, sílil odboj, a Otto se rozhodl přeplavat do Švédska.

"Byl chycen Němci, a dostal se do Terezína," pokračuje ve vyprávění Jana Lochmanová. V Terezíně Otto našel strýce a tetu, a dozvěděl se, že jeho rodiče už nejspíš nežijí. I jemu hrozil podobný osud. "Měl velké štěstí, bylo mu přiznáno částečné dánské občanství a mohl se do Dánska vrátit."

v Dánsku Otto Schwarzbart dál pracoval na farmách. Zakotvil u rodiny Hansenových, která si ho oblíbila, a chovala se k němu jako k synovi. Otto nakonec vystudoval vysokou školu a stal se zemědělským inženýrem. Do Jemnice se nepodíval ani po roce 1989, i když mu to jeho syn Kenn nabízel. "On říkal, já nechci jet, mě sem už nic netáhne," říká etnografka s tím, že Kenn s manželkou byl v Jemnici několikrát.