Domácím likérům se na Vysočině říká vánek. Samotínský vánek se stal legendou

Samotín je osada na Novoměstsku, kde trvale žije 22 obyvatel v rozesetých staveních mezi kopci. V roce 1956 se tam natáčela oblíbená pohádka Obušku, z pytle ven!. O několik let později proslavil Samotín nápoj, který v zimě prohřívá a po celý rok léčí. Alespoň to o něm tvrdil každý, kdo jej ochutnal.

V proslulé samotínské hospodě býval hostinským Emil Tlustoš. „Byl vyučený lihovarník,“ vzpomíná pamětník a rodák ze Samotína Jiří Fiala. Učil se v hotelu u Doležalů ve Škrdlovicích. Měl přirozený talent, protože věděl, co lidem chutná. Nebylo ale radno míchat vánek s pivem, ani ho pít přehnané množství: „Chutnal dobře, ale taky z něho mohlo být špatně,“ směje se Jiří Fiala.

Samotínský vánek se stal legendou, chutnal nejen místním, ale i turistům, chalupářům a umělcům. Likér zaujal i politiky. Do Samotína zavítali také vládní činitelé a spousta zahraničních návštěv, které se zapisovaly do kronik. Existovaly celkem čtyři svazky, dnes jsou v majetku rodiny Emila Tlustoše. Našli byste v nich záznamy o návštěvách od Chile až po Austrálii.

Originální receptura

Emil Tlustoš pracoval jako hostinský pod Jednotou, kde mu nápoj ohodnotili a stanovili pro něj cenu šest korun a třicet haléřů.

Originální receptura na Samotínský vánek zanikla, když Emil Tlustoš na konci osmdesátých let zemřel. Později zanikla i hospoda v Samotíně. Jeden z tamních chalupářů si zakoupil ochrannou známku na název Samotínský vánek, ale do výroby likéru se nakonec nepustil. Stejnojmenného následovníka tedy likér nemá, ale v okolí se podává několik podobných nápojů s podobným názvem.

Nová hospůdka, nový vánek

Trvalo spoustu let, než v Samotíně opět vzniklo občerstvení pro turisty. Teprve v roce 2014 otevřeli manželé Hoskovcovi hospodu U kolouška, kde nabízeli nejprve občerstvení v okýnku. Po kolaudaci otevřeli hospůdku v původním duchu – dřevěná podlaha, rozpálená kamna a domácí kuchyně. „Chtěli jsme, aby turisté na běžkách nemuseli mrznout venku,“ dodává Helena Hoskovcová.

Trvalo spoustu let, než v Samotíně opět vzniklo občerstvení pro turisty. Teprve v roce 2014 otevřeli manželé Hoskovcovi hospodu U kolouška

Na tradici Samotínského vánku navázali i podobným likérem, který nazvali Drátovánek podle nedalekého skalního útvaru Dráteničky. „Lidé si dají pár panáčků, druhý den přijdou a řeknou, já už nekašlu nebo mě už nebolí koleno, představte si to! Je to jako lék,“ usmívá se Helena Hoskovcová.

Tajná receptura Drátovánku

Receptura Drátovánku je modifikovaná, ale způsob výroby je stejný jako u Samotínského vánku Emila Tlustoše. Míchal si ho podle některých pamětníků studenou cestou v obyčejném kbelíku. Stačí smíchat v přesném poměru jiné alkoholické nápoje, aby vznikl nový. „Chuť byla sladkohořká. Pokud já vím, tak tam dával karpatskou hořkou, bylinnou hořkou, vodku, jednohvězdičkové brandy a nakonec francovku - Alpu. Ta tomu dávala říz,“ usmívá se pamětník.

V Drátovánku Alpu neucítíte, ale bylinkový základ a mix dalších alkoholických nápojů je velmi podobný stejně jako chuť. Přesné poměry jsou ale výrobním tajemstvím. Jiří Hoskovec používá dvoulitrovou láhev, kterou si při míchání „háže přes rameno“. Činnost musí kvůli velkému zájmu často opakovat a manželka Helena se smíchem čeká, kdy mu láhev vypadne z ruky. Zatím se tak ale naštěstí nestalo.

autor: dak