Dokud žiju, chci žít aktivně. Nechci živořit, říká dvaaosmdesátiletá Jana Šánová

„Dřív nosily stejně staré ženy šátky, byly shrbené, šoulaly se pomalu. Babičko, babi, to ne! Jsem taky babička, ale člověk nemusí žít tak, jako v minulém století. Díky pokroku se život prodlužuje. Věkové kategorie v životě jsou střední věk, ten je do 59, pak rané stáří do 74 a do devadesáti je vlastní stáří. Já se pasuju do toho vlastního stáří,“ usmívá se Jana Šánová.

Začala jsem na sobě pracovat, abych nebyla ta tlustá holka. Povedlo se

Podobu jejího dodnes stále velmi aktivního života ovlivnily tři zásadní události. „Poprvé jsem o změně začala uvažovat okolo třinácti možná patnácti let, byla jsem tlusté děvčisko a protože jsem se chtěla líbit chlapcům, řekla jsem si, že se sebou musím začít něco dělat. Začala jsem na sobě pracovat, abych nebyla ta tlustá holka, povedlo se.“

Druhý velmi důležitý bod v jejím životě, který ji udržoval v aktivitě, byly její děti. „Já je měla až ve čtyřiceti. A jejich spolužáci měli o patnáct, dvacet let mladší maminky. Nechtěla jsem, aby se za mě styděly. To mě úžasně motivovalo. A do třetice, jsem pracovala na sportovní škole na Rošického ulici tady v Jihlavě. Kola, voda, lyže a tak dál. Tehdy jsem si říkala: vždyť já těm děckám musím stačit, musím na sobě pracovat a myslím, že se to jakž takž povedlo. To víte, ve dvaceti to bylo jiné, než ve dva a osmdesáti,“ směje se Jana Šánová.

Nezdá se ti, že ti narostlo břicho a kulháš, dělej něco. Jedna druhou takhle hecujeme

A ještě jedna věc přeci. Paní Šánová je ze tří sester. „Jedna už žel Bohu není mezi námi, ale druhá, která žije na Zlínsku, je moje dvojče. My jedna druhou kritizujeme, chválíme. Ty, nezdá se ti, že tahle halenka ti nesluší? Nezdá se ti, že ti narostlo břicho a kulháš, dělej něco. Jedna druhou takhle komandujeme, hecujeme. Myslím si, že to je taky dobře.“

Paní Jana Šánová má krásné životní krédo. „Dokud žiju, chci žít aktivně. Nechci živořit. To bych přála každému, aby si to vzal k srdci, protože pro to můžete něco dělat. Zbytek života ubloncat, jen to tak nějak přežívat, to je škoda let. Dokud žiju, tak aktivně. S přáteli, s manželem, se sportem, s dětmi. Být pořád v nějaké činnosti. To není z mé hlavy, to není nic nového.“

Povinnost jít cvičit mi úžasně pomáhá v mé aktivitě a dlouhověkosti

Jana Šánová ve svých letech vede v Jihlavě zdravé cvičení. Už v sedmdesáti si kladla otázku: mám, nemám? „Jenže pak jsem jela na nějaké doškolování do Prahy a tam nám předcvičovala paní starší, než jsem byla já. Když může ona, já to taky zkusím. Každý rok si říkám: Šánko, ještě tento rok a ještě příští rok a pořád se motivuju. Mně ta povinnost úžasně pomáhá. Protože jsem kantorka, tak se připravuju. To, že musím cvičit, že se doma musím připravit, to mě určitě drží v aktivitě. Pracuje mozek a to je důležité. A taky si pěstuji vůli, protože mně se tolikrát nechce. Venku prší, sněží, je všelijak, ale já musím, nedovolila bych si chybět. Mně to cvičení v mé aktivitě a v dlouhověkosti pomáhá,“ směje se Jana Šánová.