Dokonalost pracovního prostředí

Minulý týden jsem někde chytil nějaký agresivní bacil a tak jsem zůstal se svými problémy doma, abych se vyležel, a protože jsem neměl chuť si pustit ani tu televizi, poslouchal jsem celé dny jenom to rádio. Možná vám to bude připadat jako výrok deformovaného rozhlasáka, ale po přepnutí několika soukromých i celostátních stanic jsem skončil stejně u té naší čili na vlnách Českého rozhlasu Ostrava, protože jsem zaslechl zajímavou Poradnu o tom, jak se nezadlužit. Já tedy dluhy nemám, ale jsou lidé, kteří nevědí kam dřív se splátkovým kalendářem skočit. A když byla ta Poradna v podání Andrey Čánové v nejlepším, ozval se v telefonu posluchač, který začal sprostě nadávat. Andrea zvyklá na různé živly od soudních přelíčení se ale nedala rozhodit a pána jediným výrokem, že vulgarismy se v rádiu nevysílají, jednoduše odpojila z éteru. Šikovná redaktorka. Měl jsem z ní radost a pak už jsem to rádio celý týden nepřeladil a poslouchal od sedmi ráno do sedmi večer v kuse. Dozvěděl jsem se spoustu novinek ve zprávách, Iva Bartoňová a Katka Huberová mě seznámily v Koktejlu se zajímavými hosty, kulturní redaktory mě zahltily spoustou tipů na povznesení ducha a Dáša Misařová mi v čítárně vnutila myšlenku, že už jsem si dlouho nekoupil žádnou knížku a že bych to měl změnit. Silvie Mikulcová mi v ranní poznámce připomněla, že vůbec nikomu nepíšeme dopisy, a tak jsem hned jednomu našemu posluchači odpověděl na jeho psaníčko, to abych mohl říci, že dopisy stále píšu. A pak jsem se zarazil. Nenašel jsem totiž na tom našem rádiu žádnou podstatnou negativní vadu. Tak samozřejmě, někomu nesedí barva hlasu redaktora, jinému žánr hudby a třetímu nesedí vůbec nic. Mi sedělo všechno. Mi se líbilo všechno a dokonce se mi líbili i posluchači, kteří telefonovali třeba do písniček na přání. A to je právě ta chyba. Vzpomněl jsem si totiž na starý dobrý vtip psychiatrů, že každý čtvrtý člověk kolem vás může mít nějaký duševní problém a pokud žádný z nich takový problém nemá, jako že by byl někdo z redaktorů a moderátorů vadný nebo divný, pak jsem tím čtvrtým v pořadí, tedy tím s problémem, já sám. Sebe jsem totiž nehodnotil, protože jsem se neslyšel a bylo by hloupé hodnotit vlastní práci, protože to jaksi nedává smysl. Ale proč to říkám. Měl jsem radost, že jsem si na to rádio udělal čas a že mi najednou došlo, že dělám se samými profesionály. A na to by jeden, pokud si to pokorně uvědomí, měl být patřičně hrdý. Pěkný den s Českým rozhlasem Ostrava přeje Artur Kubica.