Do údolí řeky Rokytné se vrátila lilie zlatohlavá. Radost udělala především místnímu fotografovi

Květiny chodil pozorovat před bezmála čtyřiceti lety. „Takový zázrak, já jsem to i tady říkal, i doma ženě, že tohle byly pro mě druhé Vánoce, já jsem měl z té květiny radost, jak pětiletý kluk o Vánocích.“

Před čtyřiceti lety

Lilii zlatohlavou letos Pavel Chlubna nalezl na místě, kde ji před necelými čtyřiceti lety dříve vídal pravidelně.

Květy teď ale podle něj něco poškodilo, neví tak, zda rostlina vydrží i do dalších let. „Tady to vidíte, už to zůstalo, jeden ten stvol je zlomený, tady jsme čekali, že tady budou semeníky, že je použijeme k množení a že to zase rozšíříme po tom údolí, jenže ten jeden je zlomený, druhý bez semínek a na třetím je jen jeden malý semeník.“

Dlouhý růst

„Vykvetení trvá až šest let, nejdřív se musí semínka uložit do rašelinného substrátu, tam se nechají dva až tři měsíce, vytvoří se z toho semínka malá cibulka a druhý rok na jaře jí vysadíte a ona vám naroste o trošku větší, další rok zas o trošku větší.“

Ačkoliv se lilie zlatohlavá vyskytuje na více místech kraje – zejména pak na Třebíčsku a na Jihlavsku, stále jde podle botanika z Agentury ochrany krajiny a přírody Luďka Čecha o vzácnou rostlinu. „Lokalit tady na Vysočině jsou minimálně desítky, neříkám, že to je běžný druh, to v žádném případě ne, je to vzácnější rostlina.“

V posledních letech lilii zlatohlavou na Vysočině navíc ohrožuje lesní hospodářství – především smrkové monokultury a také přemnožení například divokých prasat, která její hlízy vyhledávají jako potravu.