Do nové velkomeziříčské knihovny potmě. Návštěvníci se podívali i tam, kam se běžně nedostanou

Speciální prohlídky při příležitosti otevření zrekonstruované knihovny se konaly v úplné tmě, návštěvníci byli vyzbrojeni jen baterkami a dobrou náladou. Baterky se rozsvítily vždy jen na místě, kde byli připraveni zaměstnanci a přátelé knihovny na svých pozicích, aby představili svou práci a novotou vonící prostory. U nočních prohlídek, které vymyslela, zorganizovala a provázela jimi sama ředitelka knihovny Ivana Vaňková, byla spousta legrace.

17 fotografií

Návštěvníci se vydali nejprve do vestibulu, kde objevili držáky na hole, možnost uvařit si kávu a místo k posezení pro každého. Pak se vydali k výpůjčnímu pultu i mezi regály za dalšími vtipnými scénkami. „Já tady na to pořád koukám a jsem z toho zmatenej jak Maďar v kukuřici,“ ptal se mladík paní ředitelky. „My jsme všechny vyčleněné celky, jako třeba detektivky, lovecké příběhy nebo životopisy, zařadili podle autorů mezi všechny ostatní knihy a ty tečky pomáhají objevit žánr. Takže černá jsou detektivky. Detektivka je vždycky intelektuální,“ smála se Ivana Vaňková.

Poté se skupina vydala do zákulisí knihovny: „Nyní opouštíme prostory pro veřejnost a půjdeme se podívat tam, kam vy se podíváte pouze v okamžiku, když uděláte nějaký průšvih a musíte k ředitelce na kobereček,“ zažertovala sama paní ředitelka. Dále pak návštěvníci nahlédli do zázemí personálu, dětského oddělení, půjčovny her, katalogizace nebo balení knih. A nechybělo ani překvapení v podobě vlastního divadla, kde amatérští herci sehráli scénku, jak se snaží zorganizovat vlastní zkoušku. Právě zde má knihovna možnost pořádat přednášky, setkávání i další aktivity.

„Dalším prostorem, na který může být město hrdé, je zahrada, která se také u mnoha jiných knihoven nevyskytuje. Tak ji pojďme ještě rychle proběhnout,“ pozvala ředitelka skupinu do zeleně. V altánku se zpěvem představil velkomeziříčský chrámový sbor třemi skladbami, které Ivana Vaňková nezapomněla pochválit: „Tohle je naše nejodvážnější skupinka, protože jediní tady mrznou.“ A jak sama hodnotí výsledek rekonstrukce? „Konečně má Velké Meziříčí knihovnu, jakou mít má, takovou, kde nám bude umožněno dělat všechny aktivity, jak se u knihoven tohoto století sluší a patří.“