Deváté místo na světě je zklamání, říká nejlepší český trojkový basketbalista Ondřej Dygrýn

Začínal se streetballem, z toho dnes už olympijský trojkový basketbal vznikl. „To mohlo být tak v devadesátém šestém, pak byla chvíli pauza a naplno jsem se k němu vrátil v roce 2002. Trojkový basketbal je zpestření, je to zábava. Spousta známých, spousta kamarádů. Ale na pětkový basketbal jsem nezanevřel, hraju v Rakousku za druholigový tým. Trénuji sám, do Rakouska jezdím tak dvakrát týdně, jak je potřeba a o víkendu je zápas. Je to koníček, tam se udržuji fyzicky, je to pro mě dobrá zahraniční životní zkušenost.“

V trojkovém basketbalu outsideři mohou překvapit favorita

Ondřejovi se na trojkovém basketbalu líbí ještě jedna důležitá věc. „Outsideři mohou překvapit favorita, to je v pětkovém basketbalu v naší nejvyšší soutěží málo pravděpodobné. Tam hrajete čtyři krát deset minut a podle toho, jak se vyvíjí zápas, dokáže tým zapnout a utkání otočit. V trojkovém je kouzelné to, že musíte hrát každý zápas naplno, když jeden vypustíte, tak vás to může stát vypadnutí. A máte na to deset minut celkově. Díky tomu má šanci ten slabší tým. Může dát rychle pět šest trojek a to už se otáčí špatně,“ líčí Ondřej Dygrýn.

„Trojkový basketbal vyžaduje po každém hráči stejnou zodpovědnost. Tlak na hráče je větší. V pětkovém jsou týmy v naší nejvyšší soutěži postavené na zahraničních hráčích, vy děláte černou práci, bráníte, doskakujete. Alespoň za mého působení to tak fungovalo. Když byla remíza, nahrál se míč zahraničnímu hráči a ten rozhodoval. V trojkovém je to na všech třech a to se mi víc líbí.“

Mrzí nás hodně, že týmy, které skončily v top pět, byly hratelné

Jako prvnímu týmu z České republiky se humpoleckým hráčům podařilo probojovat do finálového podniku FIBA World Tour, který se konal 28. a 29. října v Pekingu. „Na tohle finálové klání se dostává dvanáct nejlepších týmu ze sedmi světových tour za celý rok. Podařilo se nám během sezony probojovat do dvou finále z těchto sedmi podniků a do Číny jsme proklouzli z dvanáctého místa.“

Humpolečtí hráči nakonec skončili na devátém místě a Ondřej Dygrýn neskrýval mírné zklamání. „Mrzí nás hodně, že týmy, které skončily v top pět, byly hratelné. Vítěz čínského finále Zemun, což jsou kluci ze Srbska, s nimi máme bilanci jedna jedna. Porazili jsme je v Lipiku 21:11 a dali jsme jim za uši. V Praze nás porazili zase oni, ale ti vyhráli celou tour. Když víte, že už jste s nimi vyhráli, tak vás to prostě mrzí,“ krčí rameny basketbalista z Humpolce Ondřej Dygrýn.

Za dva dny zvládli Velkou čínskou zeď i kuřecí pařátky

Pobyt v Číně si prodloužili o dva dny. „Základní památky jsme stihli. Velkou čínskou zeď, na Náměstí nebeského klidu jsme se bohužel nedostali, kvůli sjezdu komunistické strany byly všude kontroly a zábrany. Zvládli jsme i čínskou kuchyni. Jídlo výborné, kořeněné, hodně zeleniny bez příloh. Vyzkoušeli jsme všechno, chobotnice, kuřecí pařáty,“ usmívá se Ondřej Dygrýn.