Daňky v náměšťské oboře uvidíte na vlastní oči jen v letních měsících nebo na komentované vycházce

Obora Náměšť nad Oslavou
Obora Náměšť nad Oslavou

První daňky na Vysočinu přivezl Jan Mladší z Meziříčí jako svou válečnou kořist z Lombardie na konci 14. století.

Existence lesní obory u zámku v Náměšti nad Oslavou, kde se daňci chovají, se pak počítá už na čtyři sta let. Předseda okresního mysliveckého spolku Třebíč Tomáš Sedláček provází náměšťskou oborou každé jaro asi stovku lidí. Je to v době, kdy se dovnitř běžně podívat nedá.

„Přístup do obory je v červenci a srpnu po hlavních cestách. I tehdy by měl být ale člověk opatrný a předem si zavolat, aby mu oborník řekl, jestli nehrozí nějaké nebezpečí, třeba odlov zvěře nebo na konci srpna říje, tehdy mohou být zvířata nebezpečná,“ doporučuje Tomáš Sedláček.

280 hektarů, 9 kilometrů plotu

Obora má rozlohu přes 280 hektarů a délka plotu kolem ní je devět kilometrů. I takové věci se veřejnost na komentované vycházce dozví, stejně jako množství zvěře dančí a jelení nebo jaké listnáče v oboře rostou. Obora je od roku 1981 přírodní památkou. „Zvláštní ochranu tehdy požívalo 706 stromů s obvodem větším než tři metry,“ říká průvodce oborou. I dnes se zde najdou stromy, které tu jsou od doby, kdy byla obora založena, se stářím přes čtyři stovky let.

Ochrana hmyzu

Pokud nějaký strom spadne nebo uschne, nechává se ležet, protože trouchnivějící dřevo poskytuje domov hmyzu, říká Tomáš Sedláček: „Koneckonců tři druhy hmyzu mají dnes větší ochranu a díky tomu třeba ta obora byla zařazena do soustavy Natura 2000, jsou to páchník hnědý, tesařík obrovský a kovařík.“

Obora byla ve vlastnictví několika rodů, například Žerotínů a později Haugwitzů, kteří v ní zanechali největší stopy. Vášnivý lovec Jindřich Haugwitz nechal zvěři postavit velké zásobárny krmiva na trávu z pastevních ploch a také lovecký zámeček po lovící panstvo. Na závěr prohlídky obory přidává i jednu historickou perličku: „Stávala tu také střelnice na živé holuby, kde se na lov s pánem z Haugwitzů zastavil před svou cestou do Sarajeva i František Ferdinand D’Este. Tak si tu naposledy zastřílel.“ ​