Čtyřicet let pracoval na dráze a čtyřicet let je v důchodu. Čiperný senior z Náměště oslavil 103. narozeniny
Dětství prožil za První republiky, mládí za války a čtyřicet let pracoval na dráze. Josefu Porazilovi je 103 let a životní elán by mu mohli závidět lidé o polovinu mladší. Dnes žije v Domově seniorů v Náměšti nad Oslavou.
"Narodil jsem se v Rudce u Domašova," začíná své vyprávění Josef Porazil. Když mu byly tři roky, odstěhovali se s matkou do obce Hluboké. Tam v té době žil jistý pan Svoboda, kterému zemřela žena, a sám vychovával pět dětí. "Moja matka byla náhrada tam. Zkrátka tam hospodařila," vzpomíná s tím, že lidé z obce tehdy jeho matce radili, aby si vdovce vzala. Malý Josef tak rychle přišel k pěti sourozencům.
"Já jsem se vyučil řezníkem, ale bylo potřeba penízky, a já jsem neměl, tak jsem šel do fabriky. Najednou mi přišlo pozvání od dráhy," říká pamětník. U dráhy nakonec vydržel až do důchodu, celých čtyřicet let. Pracoval jako vlakvedoucí a jezdil parními a pak i elektrickými vlaky po celé republice.
Josef Porazil měl s manželkou dva syny. Všechny přežil. Má ale spoustu vnoučat a pravnoučat, se kterými je v kontaktu. Na dlouhý život žádný speciální recept nemá. "Já jsem normálně žil tak, jak to běželo," říká skromně. Vzpomíná, jak přestal s kouřením. "Jak jsem šel do důchodu, tak kamarád povídá: Proč kouříš? Věřte nebo ne, já jsem s tím praskl, a od tý doby nekouřím."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
