Čtyřicet let byl na hřišti každý den. Jindřich Březina a FC Vysočina prostě patří k sobě

Sám říká, že na hřišti byl snad každý den.

„Já pocházím od Vysokého Mýta ze Srubu. To je fotbalová vesnice, která má tři sta, čtyři sta lidí. Z toho jsme tam hráli dva první ligu a tři druhou ligu,“ začíná své vzpomínání na fotbalové začátky Jindřich Březina. Patří ještě ke generaci, která na hřišti bývala od rána do večera. „Šel jsem na vojnu, kde jsem byl v Dukle Tachov, z Tachova jsem šel do Ostravy Opavy, z Ostravy Opavy do VCHZ Pardubice, a nakonec jsem skončil v Jihlavě,“ popisuje svůj postup. Příchod do Jihlavy pro něj znamenal šok. „Tady fotbal nic neznamenal, samej hokej,“ říká. Kvůli ženě ale zůstal.

Spartak postupoval až na špici krajského přeboru

Jindřich Březina měl vizi, že Spartak, jak se tehdy klub jmenoval, dostane výš. „Začali jsme hledat typy hráčů, kteří by to posunuli, a postupně jsme tu úroveň zvyšovali, až jsme začali hrát špici krajského přeboru, prakticky jsme hráli o postup do divize,“ vzpomíná. Tehdy se v klubu objevila jména jako Petr Šilhan, Mirek Třetina nebo Mirek Pekárek. Pomohl tomu fakt, že firma Motorpal nabídla fotbalistům práci a byty. V Motorpalu ostatně dvacet pět let pracoval i Jindřich Březina.

 Mládež tady byla vždycky dobrá

V roce 1986 ukončil Jindřich Březina kariéru hráče, a začal se věnovat mládeži. „Hráli jsme třetí nejvyšší soutěž, hráli jsme dorosteneckou první ligu a žákovskou ligu. Měli jsme dobrý předpoklad, že ten klub je zdravý,“ říká, a dodává, že z této líhně vyšli hráči jako Šourek, Sláma nebo Tecl.

 Splnil se mi sen být v první lize

Na začátku devadesátých let, kdy se fotbalistům nevedlo dobře, vstoupila do klubu firma PSJ. „Přišel zachránce Franta Vaculík. To byl člověk, který to prakticky dostal do ligy. Takže se uskutečnil ten sen, který jsem měl – být v první lize,“ říká Jindřich Březina, který fotbal stále neopouští.