Čmelák se dá chovat. Nejvíc práce odvede čmeláčí královna matka s dělnicemi
Čmeláci patří do blanokřídlého hmyzu, stejně jako včely. Liší se velikostí, bohatým ochlupením, které slouží jako tepelná izolace a poměrně menší zdatnosti v letu.
Čmeláky uvidíte na jaře v březnu až dubnu jak létají nízko nad zemí a ne nadarmo se tomu říká pátrací lety. Tito jarní čmeláci jsou totiž matky – královny oplodněné v minulém roce. Podzim a zimu přežily v tzv. hibernakulu, v úkrytu někde pod zemí, pod pařezem, pod kupou listí.
Na jaře, když je probudí stoupající teplota, vydávají se hledat vhodné místo pro založení nové kolonie, nového hnízda. Například čmelák zemní s oblibou využívá třeba myší díry, královna matka je schopná zalézt až dva metry pod zem a někdy žihadlem i vystrnadí původního obyvatele. Myší díry mají tu výhodu, že jsou plné tepelné výstelky, třeba sena. Teplo je pro rozvoj čmeláčí kolonie důležité.
Na vhodném místě pak matka naklade prvních 6 až 12 vajíček do vytvořeného voskového díla a navíc z vosku vytvoří i jakýsi pohárek. Do něj si pak nanosí zásobu nektaru. Ten jí slouží jako zdroj potravy i při nepříznivém počasí, kdy nemůže vylétnout za potravou ven.
Hodně energie spotřebuje na zahřívání vylíhlých larviček, ideální teplota se pohybuje do 30 stupňů Celsia. Když se vylíhnou první dělnice, starají se o potravu i celé fungování hnízda ony a matka už jen klade vajíčka. Dělnice také k podzimu vychovají budoucí královnu a celý cyklus se opakuje.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
