Člověk má pocit svého místa ve vesmíru, že je pro někoho důležitý, říká lektorka canisterapie

Pravidelně s nimi chodí za pacienty do novoměstské nemocnice, za klienty domovů pro seniory v Moravci a dříve i do centra Zdislava.

Zvládne všechno

Když přichází na canisterapii, má v jedné ruce košík s fotoaparátem, knížkami a dárky pro klienty – bývají to její fotografie, které během terapie pořídí.

„Přišlo mi, že je hezké občas cvaknout fotku, ale je to těžké, protože správně se mám víc starat o psa a o klienta, a je těžké u toho ještě fotit, ale ty fotky stojí za to,“ přiznává Jana Mašterová, která na červen chystá na zahradu Charitního domova v Moravci výstavu svých portrétů klientů s pejsky při canisterapii.

Fenka Rozárka

Na vodítku vede Rozárku, zlatého retrívra cvičeného pro canisterapii. Postupně v několika pokojích nechá psa vyskočit na postel, aby na něj klienti dosáhli. Cílem terapie je uvolnění – nejen fyzické při ztuhlých rukou, ale především psychické.

„Jde o kontakt, jako s plyšákem,“ usmívá se Jana Mašterová, která s lidmi neustále mluví, přikládá jim ruce ke zvířecí srsti, a pomáhá hladit. Sociální asistentka Marie Zemanová, která je při canisterapii také přítomná, ví, jaký je mezi nimi o pejska zájem: „Jsou nadšení a spokojení, už ráno, když se domlouváme na canisterapii, tak se hlásí. Kdo míval doma pejska, tak se na to vyloženě těší,“ říká s úsměvem.

Přestože je canisterapie vyčerpávající jak pro psa, který by měl pracovat kolem jedné hodiny, tak pro terapeutku, dělá ji Jana Mašterová ráda: „Když přijdu domů, tak hodinu nemluvím. Jsem strašně unavená, ale když vidím ty spokojené klienty, tak zkrátka je to úžasný pocit. Člověk má pocit svého místa ve vesmíru, že je pro někoho důležitý,“ uzavírá.