Chtěl být zahradníkem, poznamenala ho válka, inspirovala antika. Jan Štursa stál u zrodu moderního českého sochařství
Nové Město na Moravě, Jihlava, Praha, ale také Paříž, Berlín, Mnichov nebo Londýn – to jsou místa, která hrála důležitou roli v životě jednoho z největších umělců našeho kraje. Sochař Jan Štursa se narodil 15. května roku 1880, a přestože se dožil jen 44 let, nechal za sebou významnou uměleckou stopu a spoustu následovníků.
„Chtěl původně být zahradníkem, ale protože pan ředitel školy odhalil jeho talent, tak ho doporučil, aby se stal kameníkem. Proto Jan Štursa odešel studovat kamenickou školu do Hořic,“ říká Věra Staňková, ředitelka Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.
Pro sochaře byla velmi důležitým městem Praha. „On působil a studoval na Akademii výtvarných umění u Myslbeka, který byl jeho učitelem. Později se stal v dobách válečných i rektorem akademie. Musel narukovat, ale ve válce byl zraněn, takže se vrátil. A potom se právě umělci, včetně Myslbeka, snažili, aby po tom zranění nemusel zpět frontu. Přimlouvali se za něj, aby mohl nastoupit do této funkce,“ dodává Věra Staňková.
Válka Štursu inspirovala k některým významným dílům, ale ovlivnily ho i studijní cesty do evropských měst. Sochař se ve svém díle nechával inspirovat také ženami. „Když se podíváme na jeho akty, tak ty dnes patří ke zlatému fondu českého sochařství. Hodně se inspiroval antikou a antickými sochami. Takže když se člověk podívá na některé sochy, které máme i třeba ve sbírkách Horácké galerie, tak může vidět, že spousta z nich, především těch aktů, hodně vychází z antických principů,“ popisuje ředitelka Horácké galerie.
Čím bylo dílo Jana Štursy tak výjimečné? Proč je považován za zakladatele českého moderního sochařství? „Štursovi se podařila taková věc, že on se na tu sochu, na tu hmotu díval trochu jinak a pracoval jinak s osami těla. A ty jeho sochy, přestože jsou například z bronzu a jiných těžkých materiálů, působí velmi odlehčeně, jako by byly v pohybu. A to je vlastně něco výjimečného, co v té době nevidíme u ostatních sochařů,“ uzavírá Věra Staňková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
