Cestou z egyptského otroctví...
Příští sobotu 19. ledna se bude v synagógách číst týdenní oddíl z Tóry, který začíná 10. kapitolou Druhé knihy Mojžíšovy a končí 16. veršem kapitoly třinácté. Zamyšlení k této části Bible připravil z Izraele rabín Daniel Mayer.
V uvedeném oddílu Tóra popisuje poslední tři z deseti egyptských ran seslaných Hospodinem na Egypt – kobylky, tmu a smrt všeho prvorozeného od prvorozeného syna faraonova po prvorozeného syna otrokyně. Teprve po této poslední ráně, která bolestně zasáhla srdce všech Egypťanů, faraon povoluje, aby synové Izraele odešli z egyptského otroctví.
Na tuto událost se měla každá rodina připravit. Desátého dne měsíce nisan bylo třeba vzít roční jehně nebo kůzle, po čtyřech dnech navečer je zabít a jeho krví potřít veřeje a nadpraží domu, v němž rodina bydlela. Jak totiž pravil Hospodin: „Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“
Obětované jehně mělo být potom upečeno a snězeno spolu s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Toto přikázání je základem zvláštní večeře na počátku svátku Pesach, kterou si Židé každoročně 15. dne měsíce nisan večer připomínají východ z Egypta – exodus svých předků.
Posluchače mohou právem napadnout tři otázky. První: Proč bylo obětováno právě jehně, beránek? Další: Proč jeho krev sloužila Bohu jako znamení? A konečně třetí otázka: Proč, je-li Hospodin všemohoucí a vševědoucí, potřeboval znamení krve, aby poznal, v kterém domě žijí děti Izraele?
Na první otázku nalezneme odpověď v egyptském náboženství, kde například bůh Chnum, považovaný za stvořitele člověka, byl zobrazován s beraní hlavou. Jiným beraním bohem byl Ba, později ztotožňovaný s Amonem. Hospodin tak chtěl obětováním beránka Egypťanům dokázat, že toto zvíře není bohem, a nemůže být tudíž ani jeho symbolem. Taktéž červená barva krve byla v starověkém Egyptě symbolem životní síly, vyjádřením energie, rozdávající teplo a ochranu.
V daném případě však z vůle Hospodina, skutečného Stvořitele, měla být krev obětovaného jehněte ochranou nikoliv Egypťanům, ale Božímu lidu. V tomto smyslu se vlastně jednalo o předchůdce mezuzy, kterou později židovská tradice ustavila jako znamení připevněné na pravé veřeji židovských domů.
Toto znamení – malé pouzdro s ruličkou pergamenu – obsahuje hebrejsky psaný text Tóry s vyznáním víry „Slyš Izraeli“ a pasáží připomínající povinnost dodržovat Boží přikázání. Na vnější straně pergamenu pak stojí slovo ŠaDaJ, překládané jako „Všemohoucí“ nebo podle mystické knihy Zohar jako zkratka slov „šomer dlatot Jisrael“ – „Strážce dveří Izraele“.
Vraťme se však ještě ke třetí otázce: Proč všemohoucí Bůh považoval za nutné označit znamením domy dětí Izraele? Slavný středověký komentátor Raši k tomu uvádí, že vševědoucí Bůh kvůli sobě nic takového nepotřeboval. Mělo mu to však být důkazem, že synové Izraele naplní Jeho vůli, i když jim smysl takového konání nebyl zřejmý. Byla to zkouška víry, v níž děti Izraele obstály.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Rozšíření mobilizace Ukrajinců? Ty, kdo do armády nechtějí, tady nepotřebujeme, říká paramedik
-
Nelze nekonat, shodli se zástupci koalice a opozice na schůzce u prezidenta o důchodové reformě
-
Polská kontrarozvědka vyšetřuje síť zaměřenou proti EU a Voice of Europe. Spolupracuje s Českem
-
‚Hokej, to bylo v podstatě jenom porazit Rusáky.‘ Československo před 55 lety vyhrálo legendární duely