Čerstvé i sušené. Jedlými květy si ozdobíme talíř po celý rok, vědí v pelhřimovské Květinové farmě v javorové aleji
Jedlé květy jsou móda. V posledních letech se mění přístup lidí k jídlu, a tak se v restauracích i na rautech či v pohoštěních objevují chody ozdobené čerstvými květy.
Mimo sezónu se zdobí sušenými květinami namíchanými v barevných, oku lahodících směsích. K vypěstování květů, které půjdou na talíř, je ale nutný základní předpoklad - nesmí v nich být nic zdravotně závadného, musí jít o bio pěstitelství. Právě tomu se v našem kraji věnuje Květinová farma v javorové aleji na okraji Pelhřimova.
Mezi jedlé květy, které jsou oblíbené i barevně výrazné, patří všechny druhy violek, květiny z louky, ale i květiny, které normálně používáme na okrasu - tulipány, růže, chrpy, jiřiny, muškáty, a podobně. Jedny z nejchutnějších jsou begónie, kterým lidé říkají voskovky.
Nejsou všechny květy jedlé, ale z těch, které jsou jedlé, ne všechny jsou chutné," usmívá se zakladatelka farmy Hana Neckářová, a přidává další radu: "A na těch, které jsou jedlé, tak ne všechno na tom květu je jedlé. Třeba u šeříku je to ten kalíšek. Ale i tak se dá šeřík zpracovávat na šťávy nebo marmelády, želé. Ne všechny jedlé květy snáší tepelnou úpravu. Támhle máme dýně, květy všech tykví jsou jedlé a navíc se hodí i do teplé kuchyně," vypráví paní Hana.
Trombeho stěna
Jedlé květy se buď vozí ke spotřebování v čerstvém stavu, nebo jako sušená směs. Květinová farma V javorové aleji suší neobvyklým způsobem. "Abychom byli blíž k přírodě, postavili jsme Trombeho stěnu, to je takový sto padesát let starý solár. Černá tabulová stěna posazená před dvojsklo na jižní straně budovy. Malá vrstva vzduchu se ohřívá před tou stěnou, teplý vzduch stoupá vzhůru, tam jsou výdechy, odtud jde vzduch dovnitř a předsušuje naše byliny," ukazuje Hana Neckářová sušárnu. Konzumenti barevných květů se tak s nimi mohou těšit po celý rok.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.