Calexico: Láska za časů chaosu

Přestože Calexico často komentovali dění okolo sebe a natáčeli v různých studiích, nikdy se příliš nevzdalovali od témat americko-mexického pohraničí a základnu v arizonském Tusconu opouštěli zřídka. Za přesunem do Kalifornie, do studia Panoramic House, vyrobeného z použitého materiálu bývalé loděnice a s výhledem na Tichý oceán, nebyl pouze útěk od úmorných arizonských veder.

Calexico hledali nové výzvy. Spojení s Kalifornií dává symbolický smysl, pokud si uvědomíme, že před 50 lety tady probíhalo revoluční léto lásky a hippies do podkresu hrála svobodomyslná hudba jitřící mysl i svědomí.

„Po amerických volbách v roce 2016 jsme se chtěli vrátit k práci co nejdříve. Tváří v tvář strachu a záště, která se linula ze zpravodajských kanálů, jsem se chtěl znovu potkávat s lidmi osobně i na turné, poznávat, že hudba může být most k naději,” vysvětlil Burns ideu alba představujícího intenzivní oslavu lidského charakteru konfrontovaného dnes s úzkostmi, frustracemi a neklidem bouřlivých časů.

O Donaldu Trumpovi nepadne ani slovo, když ale Calexico v rockově naléhavé skladbě Dead in The Water rozezněné varujícími zvony zpívají „nesnažte se mě zastavit, nepokoušejte se mě vzdorovat. Připravím nový zákon a vyhlásím nový druh hněvu,“ nikdo jiný než americký prezident vás nenapadne.

Kde se vzalo Calexico

Ačkoliv zpěvák a kytarista Burns s bubeníkem Convertinem založili skupinu před 22 lety v Tucsonu, pojmenovali se podle kalifornského hraničního města Calexico, jehož název je vlastně složenina ze slov Kalifornie a Mexiko. Hudebně vždy čerpali z kultury amerického jihozápadu, mexického mariachi, cumbie a rocku s nádechem pouštního noir.

Přesunem do Kalifornie se zvukově více rozmáchli a co skladba to jiná atmosféra. Z Voices in The Field cítíme, jak nás spaluje žár loňských lesních požárů ničících obrovská území Kalifornie a vnímáme zoufalství lidí utíkajících před katastrofou, „zanechávajíc na místě všechno, co vybudovali“.

Mezi nejexperimentálnější skladby, jaké kdy Calexico natočili, můžeme směle zařadit Another Space: něco mezi Milesem Davisem, Daviem Bowiem a Talking Heads s vesmírnými trumpetami Martina Wenka a Jacoba Valenzuely.

A Jairem Zavala španělsky zpívanou a rytmem cumbie rozvibrovanou Flores y Tamales naopak za typický trademark Calexico, skupiny, nepřestávající překvapovat a se kterou se i v chaotických časech vyplatí následovat, třeba až na konec světa, protože tam na nás čeká láska.