Bylo by dobré, kdyby vás slyšeli v Metropolitní opeře

Přihlásit do takové soutěže se může každý. Do letošního 50. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Concours International de Chant ve francouzském Toulouse se přihlásilo 400 soutěžících z celého světa. Prekomise vybrala 144 zpěváků, kteří se dostali před samotnou porotu. „Byl jsem tam nejmladší, ve svých 22 letech. Tyhle soutěže jsou určeny pro začínající zpěváky, aby o sobě dali vědět.“

Čekání, nervy, málo spánku. To jsou pěvecké soutěže

Na takto velkých mezinárodních soutěžích musíte dopředu říct, kdy, co a v jakém kole budete zpívat, také v jakém pořadí. Vše je v originálním jazyce, v originální tónině. Příprava je opravdu veliká. „Musíte mít šest až osm operních árií. To už dnes není problém, ale na začátku kariéry to problém byl,“ vysvětluje mladý tenorista z Vysočiny.

Petr do Toulose přijel o dva dny dříve. „Ten registr na soutěž je opravdu velmi zdlouhavý. Kontrolují noty, jestli nejsou okopírované z not, které podléhají autorské ochraně, tyhle soutěže jsou velmi bedlivě sledovány. Vylosujete si, kdy budete zpívat své 2 první árie, do půlnoci si počkáte na výsledky, brzo ráno si vylosujete pořadí na druhé kolo, kdy budete mít korepetici, kdy budete zpívat. Takhle to jde až do té doby, než jsou známy výsledky,“ přibližuje zákulisí mezinárodní soutěže Petr.

Porotcům vidíte jen vršky hlav

Letošní ročník vítěze hledaly opravdové osobnosti operní scény. Porotě jubilejního 50. ročníku předsedala slavná mezzosopranistka Teresa Berganza, dalšími porotci byly casting director z londýnské Covent Garden Peter Mario Katona, prezident vydavatelství Warner Classics & Erato Alain Lanceron, umělecký ředitel madridského Teatro Real Joan Matabosch nebo Lenore Rosenberg z Metropolitní opery v New Yorku.

„Já si z těch okamžiků, kdy před porotu předstoupím, moc nepamatuji. Oni sedí, nedávají najevo vůbec žádnou emoci. Mají poker face. To je těžší. Když zpíváte publiku, vidíte reakci. Porota je na balkoně a vy vidíte vršky hlavy. Vy víte, kdo tam sedí, ale nevidíte je.“

Bylo by dobré, kdyby vás slyšeli v Metropolitní opeře

Hned po předávání cen za Petrem Nekorencem přišla Leonore Rosenberg z Metropolitní opery v New Yorku. „Velice tvrdá paní, která ví, co chce. Má pověst tvrďačky. Vyhmátla si mě v davu těch soutěžících, dala mi vizitku a řekla mi, že se spojíme a že by bylo záhodno, kdyby mě někdo od nich slyšel. Já jsem si to, co se stalo, pořádně uvědomil až za dva dny,“ vzpomíná Petr Nekoranec.

Velmi často se na takových soutěžích stává, že výkon zpěváka poznamená korepetitor. V Toulouse byli čtyři klavíristi, kteří doprovázeli všech 144 zpěváků. „Dáte mu noty, řeknete takové a takové tempo, deset minut zkoušíte a druhý den se jde na to. Lidé se neznají, vy nevíte, co bude dělat, jaké tempo udá. Buď se necháte strhnout a chvíli to bude skřípat a pak se potkáte nebo vás to rozhodí tak, že odzpíváte špatně.“

Korepetitor, který vynechal osm taktů, vás nesmí rozhodit

Petr Nekoranec něco podobného zažil ve Vídni, přesto vyhrál první místo. „Tam jsem dostal korepetitorku, která mi to hodně pokazila. Ale držel jsem se a nenechal se strhnout, to porota opravdu ocenila. Vypadávala velice často, šahala vedle, pak si špatně otočila a asi 8 taktů chybělo. Jel jsem a capella,“ usmívá se mladý tenorista z Vysočiny.

Od září 2014 se podílí na projektech pořádaných Operním studiem při Bavorské státní opeře v Mnichově.