Bronislava z pěstounské rodiny: Mám rodiče, kteří mě vychovali, nikdo jiný pro mě neexistuje

Pěstounské péči je na Vysočině věnovaný celý tento týden. Upozorňuje na nedostatek pěstounů a na potřebu zvýšení jejich počtu.

Od osmi měsíců…

„Já jsem byla myslím od osmi měsíců přesunutá do kojeneckého ústavu a naši si mě vzali ve třech letech. Jsem u nich dvanáct let,“ začíná své vyprávění patnáctiletá Bronislava Filová z Havlíčkobrodska o její cestě do pěstounské rodiny.

S biologickou rodinou se nestýká. „Ani bych nechtěla. Pro mě to jsou cizí lidi a já mám rodiče jenom ty, u kterých jsem, a nikdo jiný pro mě neexistuje,“ pokračuje Bronislava a svým postojem tak dokazuje, že náhradní rodinná péče podle ní není méně než biologická rodina. „Rozhodně je to zodpovědná práce, nebo krok se rozhodnout jít do pěstounské péče. Myslím si, že je to důležité, protože každé dítě chce mámu a tátu a potřebuje je, pak když je v tom dětském domově a vyjde v osmnácti letech, tak nemá nikoho.“

Velká rodina

Bronislava má dalších pět sourozenců. Tři jsou taktéž v pěstounské péči a dva jsou biologičtí potomci pěstounských rodičů. Rozdíly ale mladá dívka necítí. „Krásný život to je. Já jsem komunikativní typ a nevadí mi být mezi lidmi a jsem ráda, že je nás takhle hodně.“

Sama uvádí, že takové zážitky, jaké má s rodinou, by v dětském domově asi nezažila. „Tenkrát mi dali překvapení, Lucka Bílá je můj idol a oni mi to dali jako překvapení k narozeninám, takže nám takhle plní sny a určitě to dělají z lásky.“