Březové proutí na košťata je třeba nařezat před prvním sněhem. Celou zimu je pak co dělat
V každé chalupě kdysi bývalo alespoň jedno březové koště. Dnes je nahrazují sériově vyráběná košťata a smetáky, a staré řemeslo pomalu a jistě zaniká.
Sem tam se ale ještě nějaký ten nadšenec najde. František Samek z Velkých Janovic na Žďársku váže košťata už dvacet pět let.
Výroba dřevěného nářadí, různé opravy, ale i vázání košťat bývalo činností, kterou si hospodáři nechávali na zimu. Stejně to dělá i František Samek z Velkých Janovic nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Na březové proutí chodí ještě před prvním sněhem. „Najdu asi třímetrové břízy, odspodu ořežu proutky a nachystám si to,“ popisuje. Košťata pak váže doma v dílně.
Aby dobře a dlouho metla, musí být dobře stažená. Pan Samek si pomáhá lanem, které má jedním koncem uvázané na háku u stropu, druhý pak pomocí prkénka přišlapuje k zemi. Proutí pak stahuje ve smyčce lana.
Rukojeť nesmí poškrábat ruce
„Já to dělám na čtyři způsoby, čtyři délky,“ říká pan František a ukazuje různá košťata. Jejich držadla jsou omotaná plastovým lankem. To nahradilo drát, který často způsoboval zranění rukou.
Lanko je pevně ukotvené mezi staženými pruty. Tady si šikovný řemeslník pomáhá kovovým bodcem, který zarazí do rukojeti koštěte. „Pak to ještě dvakrát omotáte, a už to drží,“ popisuje.
Nezastaví se a neztrácí dobrou náladu
František Samek je i jako osmdesátník velmi aktivní. Kromě košťat se také věnuje truhlářské práci. Vyrábí různé poličky, stoličky, ale i třeba i rozkládací zahradní lehátka nebo hračky pro děti.
Jedna místnost jeho domu je plná různých košíků. Se svým přítelem Milošem Sedlerem z nedalekého Dalečína také jezdí na různé řemeslné trhy, předvádí a učí pletení košíků nebo velikonočních pomlázek. Především ale neztrácí dobrou náladu. „Nemám čas se ani pohádat s mamou,“ směje se.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
