Borovice u silnice na Menhartice připomíná střet vojsk i prvopočátky stříbrného dolování

Borovice tam byla vysazená několikrát, a pokaždé uhynula. Ta poslední už má, věřme lepší podmínky ke zdravému růstu.

V místě, které znají jemničtí jako U Borovice, kdysi bývala hornická vesnička. Říkalo se jí Jamničky nebo Jemničky podle jam, které zůstávaly po dolování stříbra. Vesnička byla starší, než nedaleká Jemnice. „Byla směrem na Týnici,“ ukazuje předseda Muzejního spolku Jemnice Antonín Podhrázký.

17. století

Místo se ale do dějin zapsalo i v 17. století za bojů se švédskými vojsky. „Jihlava a Slavonice byly obsazeny švédskými vojsky, v Jemnici byla císařská posádka. Tady se střetli,“ říká členka Muzejního spolku Jemnice Jana Jánská.

Tehdy boj viděl jeden sedlák z Jemnice a událost ohlásil. Oběti střetu jsou údajně pohřbení v hromadném hrobě. Ten se ale nikdy nepodařilo objevit.

Zasazení borovice v roce 1968

Borovice se na tom památném místě objevila po letech, a byla prý pozůstatkem lesíku, který tam rostl. Strom časem uhynul. V roce 1968 zasadili jemničtí borovici novou. „To byla akce opravdu masová, šla i škola. Dala se tam cedule, že to je proti válkám, proti násilí,“ říká Jana Jánská.

Tuto akci a velkou účast na ní dokládají i archivní fotografie. Borovice ale uhynula. „Zase byla jedna sázená, zase nevydržela. Teď jsme ji sázeli my opět, jako spolek,“ dodává s úsměvem.

Nejnovější borovice je zasazená blíž k silnici, je chráněná dřevěnou ohrádkou a travnatým kruhem. „To je udělané úmyslně, aby nemohli pluhy projíždět zemědělci. Oni nám to odorávali,“ vysvětluje Antonín Podhrázký, který se o strom po zasazení stará. „Už jsem sem donesl 200 litrů vody.“