Bezmála pět let jezdí lidé po Třešti na Dederových kolech. Některá se ztratila, jiná přibyla

Projekt party tamních dobrovolníků ve městě brzy zahájí pátý rok své existence.

„Jsem rád, že se můžu svézt na kole. Protože doma ho mám rozbitý. Jsem rád, že tady tenhle projekt vznikl,“ pochvaluje si Tibor, který si přišel půjčit jedno z Dederových kol do třešťského infocentra. To je momentálně jediným místem, kde jsou kvůli dozoru kola k zapůjčení.

„Jsme rádi, že tam kam to neznáme, že můžeme jet, třeba do lomu. Tam dneska půjdeme,“ doplňuje Tibora Michal Malík.

Některá kola se ztratila

S netradičním půjčováním kol v Třešti začala dvojice zakladatelů v roce 2015. První dva roky bylo volně k zapůjčení na čtyřech stanovištích v Třešti bez zámku a hlídání sedm bicyklů, z nich už ale zbyl jediný.  Postupně jich ale autoři projektu od dárců získali na osm desítek.

Část z nich se ztratila rukama nenechavců. „Stávalo se nám právě to, že ta kola mizela, nebo se objevila jinde na stanovištích, kde neměla být. Taky se nám stalo to, že ta výpůjčka, máme to tam napsaný, neměla by přesáhnout 24 hodin a ta kola byla půjčená týden, čtrnáct dní a pak se třeba vrátila,“ popisuje jeden ze zakladatelů Dederových kol Pavel Forst.

Nejstarší kus

„Tady máme teda Dederáka a to je kolo z toho roku 2015, takže tady to je jeden z mála kusů z toho prvního ročníku, který se zachoval, tady ten favorit.“

Se zbylými koly mají zakladatelé další plány. Asi čtyři desítky strojů darovaných od třešťských obyvatel dostanou na podzim africké děti. A několik nejstarších kusů se příští rok dočká výstavy, říká další zakladatel Tomáš Niederhafner: „Nejstarší kolo nám darovali Vašatovi, je to opravdu starý kus. Právě příští rok slaví Jednota sto let a my chceme ty nejstarší kusy vystavit v rámci toho projektu, který bude součástí téhle organizace. V muzeu eventuálně synagoze. Tam bychom vystavili nejstarší kousky, taky máme Ukrajinu úplně klasickou.“

Dedera

A jak vlastně název Dederáci vznikl? Po místním rodákovi, milovníkovi života a také chovateli králíků. „Známá postavička určitě, sjezdil celou Českou republiku na kole, protože jezdil po těch výstavách a ty králíky tam vozil. Takže v Českých Budějovicích ho viděli, možná i za hranice se podíval, pokud měl výjezdní doložku tenkrát.“

Většina kol má i své jméno, svézt se mohou lidé třeba na Božce nebo Malvíňákovi. A předloni k nim přibylo i šlapadlo na místním rybníce.