Běhat ve známém prostředí je hodně deprimující, říká extrémní sportovec Štěpán Dvořák

Štěpán Dvořák, hasič a vytrvalostní běžec
Štěpán Dvořák, hasič a vytrvalostní běžec

Rodák z Třebíče dokázal například dvanáct dnů po sobě běhat trať delší než maraton. Na horském kole přejel za den celé Česko, přeplaval Vranovskou i Dalešickou přehradu.

V současné době pracuje v dukovanské elektrárně jako hasič. Z práce a do práce běhá vzdálenost dlouhou 30 km. 8. května dokázal přeběhnout Českou republiku – 666 kilometrů za 124 hodin.

 Běhání je celkem přirozený pohyb, který se učí už děti na základní škole

Poprvé jsem se šel proběhnout v devatenácti letech. „Mamka mi řekla, ať se jdu proběhnout s taťkou, a od té doby jsem se nadstavil,“ říká. Navíc dodává, že rodiče dlouhé rok neměli auto, tak se všude přepravovali na kole, nebo chodilo pešky.

„Od šesté třídy jsem jezdil závodně cyklistiku a tam se mi zrovna moc nedařilo. Ten kolektiv nebyl moc vyrovnaný, otravovaly nás. Byla to taková poloviční šikana, když jsem tam skončil, dost se mi ulevilo,“ říká o svém dětství.

Po odchodu z cyklistiky začal plavat u vodní záchranné služby v Třebíči. Když se vypracoval do pozice, kdy by mohl učit ostatní, tak se začal věnovat lezení, a potápění a s aktivním plaváním skončil. Od devatenácti let začal aktivně běhat a u toho i zůstal.

Kolektivní sporty nevyhledávám

Štěpán přiznal, že nemá rád kolektivní sporty, které se musí domlouvat, musí pro ně být sportoviště a všechno je organizované. „Jsem rád, když můžu sportovat kdykoliv a nebýt na nikom závislý.“ V botníku Štěpána Dvořáka najdete 18 párů běžeckých bot. Každé jsou na něco jiného, buď na dlouhé běhy, nebo na závod.

„Snažím se to běžet nonstop, jen s nejnutnějšíma přestávkami na jídlo, převlíkání, pití nebo nutný spánek. Ale nezastavuju se, abych odpočíval,“ vysvětluje Štěpán. Je o něm je známo, že hlavním jídlem je snídaně, pak už se prý snaží jíst jen pomálu. „V práci je to horší psychicky, když jdou kolegové na oběd, tak musí jít taky.“

Když zradí technika

Při prvním pokusu přeběhnout Českou republiku jej zradili hodinky, ve kterých měl přesně neplánovanou trasu 666 km s GPS navigací a bez funkčních hodinek by nemohl doložit uběhnutou vzdálenost. Co teď?  Následovali dvě hodiny ticha, kdy se řešilo a čekalo, jak to bude. Bez hodinek to nešlo. „Nikomu bych to nepřál, tělo bylo nabuzený na to běžet dál a neběželo.“

Hned po návratu začal řešit další termín, ten se uskutečnil o měsíc později a byl úspěšný.