Beatrice Deer & Birds of Chicago: Na deprese se superláskou

Kanadskou písničkářku z národa Inuitů Beatrice Deer zachránila před civilizačním tlakem hudba. Americká skupina Birds of Chicago zase nelehkým časům vzdoruje oslavou lásky.

Žijeme v době nemálo podobné těm minulým, rozdíl je v tom, že někteří lidé, dokonce i optimisté, mají poprvé pocit, že svět se kamsi nekontrolovaně řítí a je obtížné si s jistotou představit, jak bude vypadat v budoucnosti. Můžeme bez nadsázky mluvit o plíživém strachu, který, pokud jde o Spojené státy, není výsledkem zvolením Trumpa, ale jedním z příznaků proměn společnosti, překvapené zpochybňováním dosud obecně platných hodnot.

Když na nedávné královské svatbě afroamerický biskup Michael Curry během ceremoniálu prohlásil, že láska má opravdu velkou sílu změnit svět a neměli bychom ji proto podceňovat, zasadil svá slova do širšího kontextu, kdy bylo jasné, že přemýšlí o dění v Americe, kde však, podle skupiny Birds of Chicago, představuje jakýkoliv akt lásky druh statečnosti. Nové album Love in Wartime máme prý brát za oslavu lásky v nejistých dobách.

Okra Playground & Anne-Mari Kivimäen: Finský stav mysli

03765858.jpeg

Tradice není pro skupinu Okra Playground a akordeonistku Anne-Mari Kivimäen otázkou jak s ní naložit, nebo naopak ji ignorovat, ale spíš výzvou, jak se téhle otázce vyhnout. Do autorských skladeb tradici zatahují spíš tím, že se v ní narodili, studovali ji a jako hudební vyjádření je jim nejbližší. Čekejte také rock, pop a elektroniku.

Pozoruhodný statement manželské dvojice Allison Russell a JT Nero, která Birds of Chicago vede, od naivity odklání hudba: americana se vším všudy a rockem navíc. Francouzština Allison ve skladbě Never Return Back není náhodná: skvělá banjistka se narodila v kanadském Montrealu a možná si ji pamatujete ze skupiny Po' Girl, kterou vedla s Trish Klein (The Be Good Tanya).

Dvojici doprovází docela hvězdná kapela, sestavená producentem Lutherem Dickinsonem (North Mississippi Allstars), přitulená k jejich nádherným hlasům.  „Pokud existuje Bůh, pak on je láska. A my potřebujeme super lásku i super milence,“ zpívají Birds of Chicago ve skladbě  Superlover.

Kanadská písničkářka Beatrice Deer z národa Inuitů čelila po přestěhování z rybářského městečka Quaqtaq do Montrealu civilizačnímu tlaku, jakou si většina lidí prý nedokáže představit. „Najednou vás obklopí městský život řízený časem a rozvrhem. Pro mne zpočátku naprosto nepřirozená situace, kdy máte sto chutí od všeho utéct a vrátit se domů, tam, kde bys správně měl být. Celý ten obrovský prostor Nunavutu, obloha, země i oceán, způsobuje, že se cítíš nesmírně malým, nicméně šťastným,“ vysvětlila Beatrice náladové obrysy své hudby, které říká Inuindie. Rozuměj: průniku inuitské tradice hrdelního zpěvu do moderního indierocku.

Z městečka ležícího za severním polárním kruhem a čítajícího necelých 400 duší, odešla do Montrealu za hudbou a s cílem poskytnou dvěma dcerám kvalitní vzdělání. Nesla si sebou ale těžké stigma: smrt sestry a dvou bratrů. Přidaly se deprese a alkoholismus: u Inuitů nejběžnější projevy smutku po domově. Vykřesala se z toho: přestala pít, navštěvovala terapeuta a tvrdě pracovala.

Současně s hudbou se věnovala televizní produkci, modelingu a módnímu návrhářství. Schopnost zpívat anglicky, francouzsky a v jazyku Inuitů, ji přivedla ke spolupráci s předními kanadskými skupinami. Vydala čtyři docela úspěšné desky, teprve ta letošní My All To You  je ale kompletně její autorská. Všechny texty a melodie napsala sama a vokální partnerkou se jí na způsob inuitského vokálního stylu katajjaq stala v několika skladbách krajanka Pauyungie Nutaraaluk.

Inuity, nejpůvodnější obyvatelé severu Kanady, potkal osud amerických Indiánů: jejich tradice pomalu se starou generací vymírají a mladí o ně nejeví zájem. Po staletí si Inuité uchovávali unikátní způsob života, kdy žili jen z toho, co jim příroda poskytla, dnes jsou tito vládci široširých ledových plání závislí na státních dávkách, neschopní se přizpůsobit uzavřenému prostoru. Přesto si díky ústní tradici svou naprosto unikátní kulturu dokázali dodnes udržet – i přes filtr modernizace.

Světoznámým příkladem zůstává zpěvačka Tanya Tagaq, k níž Beatrice Deer sice vzhlíží, ubírá se ale přece jenom méně experimentálnější folkrockovou cestou s výchozím tematickým názorem: „Jestliže se sami nezměníte, nemůžete to vyžadovat po jiných. Minulost nezměníš, pouze se s ní musíš vyrovnat a naučit se odpouštět. Sobě i druhým.“

Spustit audio

Související