Autor monumentálních soch Aleš Veselý nacházel inspiraci z velké části i v judaismu

13. prosinec 2020

14. prosince uplyne pět let od úmrtí významného sochaře, malíře, grafika a pedagoga Aleše Veselého, který za osmdesát let svého života vytvořil řadu monumentálních soch pro veřejná prostranství. Po revoluci působil i jako vysokoškolský pedagog. Jeho sochy jsou umístěny po celém světě – například v Olympijském parku v Soulu, v Tokiu, Vilniusu, Terezíně či Kutné Hoře.

Předposledním monumentálním dílem Aleše Veselého je Brána nenávratna, která má podobu kolejnice vztyčené k nebi a před nádražím Praha-Bubny upomíná na transporty Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů. U jejího vzniku i odhalení byl ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.

„On byl jednak člověk, který celý život dost řešil svou identitu, protože byl z pražské částečně židovské rodiny, jeho tatínek prošel koncentračním táborem, sestra také, ale vrátili se. Aleš Veselý hodně řešil, jaký on má k těmto dávným principům vztah.“

To se nejvíc projevuje v jeho sochách. V roce 1967 například na Mezinárodním sympoziu prostorových forem v Ostravě vytvořil sochu Kaddish pojmenovanou podle židovské modlitby za zemřelé.

02104541.jpeg

„Jeho zřejmě největší a dost možná jedna z úplně největších soch, které tady v poválečném čase vznikly, je Kaddish. Tuto sochu především dedikoval svému otci. Byla to šťastná chvíle, kdy někdo nabídnul, že sochaři mohou využít obrovských dílen kdesi v Ostravě v hutní výrobě a že tam mohou realizovat velké sochy. Aleš Veselý využil této příležitosti a místo prázdninových měsíců tam strávil déle než rok, kdy vznikla socha Kaddish, která tam nějakou dobu byla v parku, pak byla přenesena, protože režim jí nerozuměl. A v té době si Aleš Veselý pořídil svůj ateliér ve Středoklukách a tam pak ta socha měla stálé zakotvení. Ale vždy to byla socha pojmenovaná jako žalm za zesnulé, která vznikla v době, kdy Alešovi zemřel otec a on se s tím takto vypořádal.“

Některá díla Aleše Veselého se však realizace nedočkala.

Aleš Veselý: Brána nenávratna na pražském nádraží Bubny

„Když potom po roce 1990 přišly nové příležitosti, tak Aleš Veselý koncipoval mnoho let sochu, která měla vzniknout kdesi na území Izraele, dost pravděpodobně v judské poušti, kde chtěl přizpůsobit celý kopec soše tak, aby byla vidět z vesmíru, aby to bylo poselství na jiné planety. Ta socha měla samozřejmě být základním symbolem určité duchovní energie. Existují z toho obrazy, Aleš měl skvělé skici pro své sochy. Moc mě mrzí, že dodnes nevyšla žádná jeho velká důstojná monografie. On sám ji chystal, ale smrt přišla najednou nečekaně.“

Dvě sochy Aleše Veselého stojí v Terezíně. Jedna má název Magen David a druhá Zákon nezvratnosti.

„V Terezíně má hvězdu, ale také u krematoria jeden z jeho obrovských levitujících kamenů. On to vlastně je rabínský kámen, říká se tomu tak, ten kámen je přivezený z Ruska a má strukturu jako hebrejské písmo.“

V letech 1990 až 2006 působil Aleš Veselý jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedl ateliér monumentální tvorby.

Spustit audio