Autismus je celosvětový problém, říká maminka takto postiženého chlapce

Diagnostika nemoci je závislá zejména podle funkčnosti dítěte, která vykazuje určité odlišnosti. „Autistické děti nekomunikují, nerozumí řeči, chovají se neklidně, hrají si neklidně, nebo specifickým způsobem, nebo si v podstatě hrát neumí vůbec. Jejich duševní stránka je velmi vážně poškozená a velmi odlišná od běžných dětí.“

Jak to začalo?

V roce 1992 se manželům Zápotočným narodil chlapec. V České republice nebyl tehdy autismus moc známým pojmem. Dlouho se totiž nevědělo o jakou vývojovou nebo jinou vadu se jedná. „Nemluvil, neukazoval, neotáčel se na oslovení. Zvláštní je, že působí normálně jako pohledné malé dítě,“ popisuje paní Dagmar.

„Moje reakce byly jiné, než reakce možná dnešních maminek, které se tu diagnózu mohou dovědět mnohem dříve. Pro mě to, ale byla veliká úleva. Původně totiž doktoři posuzovali, jako těžce mentálně postižené, nevzdělavatelné, nebude schopné se nikdy nic naučit, uvažovat. Mělo najednou diagnostický název. Od kterého je možné se odrazit a zkoumat, jak mu pomoci.“

Úplně poprvé o autismu slyšela na studijní stáži ve Frankfurtu nad Mohanem na dětském pískovišti od jednoho lékaře, který upozornil na dítě, které vykazovalo příznaky autismu.  Od té doby se o to začala víc zajímat.

Začleňování už by dnes neměl být problém

Zkušenost z minulosti je dost nepříjemná, několikrát jím dítě vyloučili ze školky. Nebylo jim prý vůbec možné vysvětlit, jak s dítětem pracovat. Hodně podobné to bylo i s nástupem do školy. 

Většinou si změn všímají lidé z venku, protože rodiny už nefungují, tak jako dřív. Dítě s autismem má svoje nároky, nesnáší mnoho detailů, neumí si hrát. Díky tomu je nestandardní i vybavení domácnosti. Děti tohoto typu mají svůj režim, který je náročný, nepotřebují tolik spánku. Jsou aktivní ve dne i v noci. Dagmar Zápotočná dodává: „Mnohdy si říkáme, kde se vlastně bere energie, že vlastně  nepotřebují tolik spánku, jako zdraví jedinci.“ Rodina prý, ale funguje normálně, protože o tom prý nemá čas ani přemýšlet, jiné východisko totiž není. Dagmar často slýchávala i soucitná prohlášení typu: „Kde máte ty peřiny pořád naskládaný, jak on skáče pořád ze stolu dolů pět minut v kuse, nebo jak máte v ložnici to lano, na kterém se to dítě houpe možná i dvě hodiny.“

Starší bratr, ochránce

Když to prý paní Dagmar může někde vyprávět, tak říká: „Náš starší syn nám toho autistického chlapce v podstatě vychoval. On s ním nocoval, on s ním prožíval první nějaké i ty akademické nácviky, brával ho všude s sebou. Za to jsem mu nesmírně vděčná a vždycky budu.“

Integrační centrum Sasov

Společně s manželem založila Integrační centrum Sasov. Jak sama Dagmar Zápotočná přiznala, hlavní motiv byl jejich syn. Navíc v období, kdy pátrali, jak mu pomoci, se hodně obraceli na zahraniční zdroje a účastnili se všemožných vzdělávacích akcí, které byly dostupné. Ještě ani neměli syna ve škole a už se začali zabývat myšlenkou vytvořit zařízení pro dospělé osoby s autismem. Velkým vzorem jim bylo Irsko. „Na malých farmách žijí velmi kvalitním životem skupinky lidí s autismem v takové symbióze s místní komunitou a to byl náš vzor, plán a cíl a životní náplň,“ uvádí Dagmar. V současné době centrum funguje už 10 let a nabízí poradenskou službu, sociální rehabilitace a denní stacionář.