Artur Kubica: Motivace

Motivací k lepšímu výkonu, ať už v práci nebo doma, může být kde co. Třeba i ty peníze. Problémem je, jak motivovat děti, aby třeba dosáhly lepších výsledků ve škole, když je učení nebaví, aby malý houslista častěji cvičil nezáživné stupnice, i když takové hraní přímo nesnáší.

Dát dítěti peníze, dát mu něco, pro co by se utloukl? Třeba za odměnu nový počítač, internet v mobilu? To by také šlo. Jenže motivace je někde jinde. Motivace je ve vzoru, v ideálu, v někom kdo se dostal dál, třeba v úspěšném tatínkovi nebo mamince, v úspěšném kamarádovi.

Nedávno jsem byl i s mou ženou a synem na karnevalu ve španělské Murcii. Mezi desítkami různých muzikantských i tanečních souborů z celé Evropy tam své umění předváděly také tanečnice samby z Brazílie. Jejich vystoupení na osvětleném alegorickém voze, který pomalu jede nočním karnevalovým průvodem, je založeno na tom, že krásné tanečnice se pohybují v rytmu samby spoře oděné, tedy nahoře bez.

Pro mužské diváky je to samozřejmě atraktivní podívaná a pořadatelé takového karnevalu tvrdí, že se na takový hlavní průvod sjede do španělské Murcie přes sto tisíc lidí. Tanečnice šly až poslední, jako třešnička na dortu dlouhé show. Když se připravovaly na konci průvodu, nikdo k nim nesměl. Hlídala je ochranka složená z několika svalnatých černochů, tanečníků, ochránců. Dokonce se ani fotografovat nenechaly. Byly až do poslední chvíle zahalené v pláštích a to mnohé fotografy odradilo.

Přesto jeden snímek si krásná tanečnice s odhaleným poprsím dopřála s malým třináctiletým trombonistou v hornické uniformě ze stonavské Hornické kapely. Ta fotografie mi dnes visí v obýváku v rámečku na stěně, protože ten pozounista je můj syn.

A teď kam se poděla ta motivace. Kopii fotografie jsem přibalil klukovi do tašky, když šel do hudební školy na hodinu. Věnoval tu fotografii paní učitelce, to aby věděla, že se dostal do světa mezi zajímavé lidi díky tomu, že ho naučila, co nyní umí. Paní učitelka se nejprve trochu začervenala, pak ale fotografii pověsila na stěnu učebny a od té doby říká všem malým muzikantům: „Podívej se, kam to Ríša dotáhl. A proč se tam dostal? Protože cvičí.“

To je motivace! Každý malý muzikant hned pochopí, že do světa se dostane zadarmo, když bude hrát a cvičit, když bude dobrý a ostatní muzikanti o něj budou mít zájem. Kdyby ona neznámá brazilská tanečnice s krásným poprsím tušila, jaký osud bude mít její fotografie s malým pozounistou, třeba by z toho měla radost. Kdo ví. A pěkný den plný nápadů jak motivovat druhé přeje Artur Kubica.