Apidomek nabízí spánek v propolisových výparech za hukotu včel. Ty jsou samozřejmě bezpečně oddělené
V poslední době je moderní takzvaný glamping. Lidé přespávají v domcích na stromech, indiánských týpí nebo na mysliveckých posedech. Včelař Luboš Nosek postavil na okraji louky apidomek.
„Já tomu říkám včelí hotel. Já nebo zájemci tam chodíme spát a pod námi hučí včely,“ říká včelař z Kostelní Myslové na Vysočině Luboš Nosek. V klasickém včelíně jsou včely uvnitř, a včelař je také zevnitř obstarává. Před stavbou včelího domku musel Luboš Nosek vymyslet, jak se ke včelám dostat zvenku. Výsledkem jsou úly na bočních stranách domku, které je možné vyklopit.
Vybavení apidomku je velmi skromné. Jsou v něm v podstatě jen dvě spojené postele a věšáčky na oblečení. To nejdůležitější jsou ale průduchy do úlů. „Mám tady takové větrací otvory, pod tím už včelky bzučí,“ říká Luboš Nosek a ukazuje na kruhové otvory uzavřené síťkami. Zajímavé je, že i ty síťky se hned včely snaží uzavírat. „Když už to mají moc zalepený, musím jim to hřebíkem propíchat,“ dodává.
Luboš Nosek, člen Českého svazu včelařů, absolvovat i odborné přednášky, na kterých se dozvěděl o pozitivech spaní v apidomcích. „Má to fungovat na lidi, kteří mají migrény. Nejúčinnější je se tam vyspat,“ říká s tím, že blahodárné je i vdechování vzduchu obohaceného propolisem.
Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
