Antonín Kalina, Spravedlivý mezi národy

„Poprvé jsem o Kalinovi slyšel v první polovině v 90. let v Izraeli, kam často jezdím. Tam jsem se v debatě s historiky dozvěděl toto jméno. I o tom, co měl udělat. Tam už se mluvilo o tisícovce dětí, kterou zachránil. Zaujalo mě to proto, že v té době se tady hodně mluvilo o Oscaru Schindlerovi, ale já jsem nechápal, že se tady o Antonínu Kalinovi vůbec neví. Dal jsem si úkol, že jeho osud vypátrám. Měl jsem štěstí, že jsem se setkal s lidmi, kteří ho znali. Kteří s ním byli v Buchenwaldu,“ rozhovořil se Stanislav Motl.

„Chyběl mi poslední kamínek do mozaiky. A to bylo dětství a původ. Já věděl, že je z Třebíče. Když jsem přijížděl do Třebíče, tak jsem se ptal a lidé se tvářili neutrálně. Pak jsem narazil na dámy z třebíčského kulturního střediska a díky nim jsem se mohl setkat se synovci Antonína Kaliny a mohl jsem doskládat chybějící část příběhu. Mohl jsem popsat jeho původ a dětství a život, který vedl v Třebíči před válkou,“ vysvětlil Stanislav Motl.

Antonín Kalina? No ano, to je náš strýc

Příbuzná Antonína Kaliny je snachou paní Jaromíry Hanáčkové. „Když jsem poprvé slyšela jméno Kalina, hned mi blesklo, tak se jmenovala naše Veronika manželka mého syna Martina. Pak jsem si na internetu našla fotografii Antonína Kaliny a jeho rysy byly tak neuvěřitelně podobné tatínkovi mé snachy. Kouty, vysoké čelo, tvar obličeje, uši. Otec mé snachy se jmenuje Oldřich Kalina. Zeptala jsem na Antonína: ano, to byl náš strýc.“

Nikdo z rodiny neměl vůbec tušení, co Antonín Kalina v dubnu 1945 dokázal

Antonín Kalina byl politický vězeň v koncentračním táboře Buchenwald od roku 1939. „On byl radikální komunista, za první republiky prošel vězením, několikrát byl vězněn za pobuřování, za organizaci stávek. Byl protřelý vězeň, znal jazyky, uměl perfektně německy. V táborové samosprávě měl postavení, byl vedoucím bloku 66, kde děti shromažďoval,“ vypráví Jaromíra Hanáčková.

Počítal s tím, že válku nepřežije. „Ve svých dokumentech měl napsáno nežádoucí. Možná proto se nebál.“

Zázrak, jak se říká záchraně dětí z bloku č.66 ze dne 9.dubna 1945, ve své knize Děti Antonína Kaliny Stanislav Motl popisuje takto: „Před hlavní bránou se najednou objeví Antonín Kalina. Jako by teď ztratil jakýkoliv pud sebezáchovy. Běží rovnou mezi esesáky. Postaví se před velitele transportu a německy volá: „Blok 66 – zpátky do malého tábora!“

Jindřich Flusser později, citováno z knihy Život na úvěr, napsal: „… když tenkrát Toník přiběhl, byl blok už prázdný. Šel tedy rovnou k bráně. Službu jako raportführer měl bývalý blokfíra z devětatřicítky, kde Toník býval zástupcem blokového. Zkusí to, není co ztratit: Řekl jste, že děti z šestašedesátky půjdou až naposled, spolu s nemocnými z revíru.
To že jsem řekl?
Jawohl, Herr Hauptscharführer, slíbil jste to!
Raportfírer koukal vyjeveně, střídavě na Toníka a na své maníky. Nakonec máchl rukou. „Tak si je vezměte, svoje děti, a jděte si s nimi třeba k čertu!“ Toho dne odešel z Buchenwaldu skoro celý malý lágr. Kalinova šestašedesátka stále zůstává. A stovky dětí.“

Po celou dobu věznění se snažil Antonín Kalina chlapce chránit, sháněl jim oblečení, teplejší přikrývky. Společně s přítelem Jindřichem Flusserem v kartotéce měnili jejich židovský původ na křesťanský. Nabádali děti, aby zapíraly svá pravá jména.

Antonín Kalina, Spravedlivý mezi národy, žil po válce v Praze, kde v roce 1990 zemřel.