Ani nemůžu spát, nápady se mi pořád rojí v hlavě, říká sochař ze Žďárska

Sochař pracuje nepřetržitě, protože mu to prostě nedá: „Je fakt, že jsem měl inspiraci, protože tatínek byl sochař, tak jsem to měl kolem sebe od mládí, ale já bez toho nemůžu fungovat. Nápady mám spíš večer, že ani nemůžu spát, jak se mi to rojí v hlavě. A čím víc mám práce, třeba i nějakou zakázku, tím víc mám nápadů.“

Plný ateliér

Ateliér Václava Kyselky je také plný. Sochy jsou rozpracované, hotové, zabalené, když přišly z výstavy, jsou velké, střední i malé. „Tomu říkám minimonumenty, je to jako když se chystá nějaký monument, tak se předem udělá model, a tady už to zůstane malé, už se to nebude zvětšovat,“ ukazuje na drobné objekty na stole.

Většina soch Václava Kyselky je dřevěných, ale pracuje i s kovem a dalšími materiály. „Začal jsem experimentovat s epoxidovou pěnou, baví mě prvky té hravosti. Vlastně si pořád hraju,“ směje se umělec, který často vystavuje, jezdí na sochařská sympozia, ale dělá i na zakázkách, které pak ozdobí veřejný prostor.

„Třeba tady na Pánově, kousek od nás, jsou boží muka, tak tam jsem dělal lavičku, ve Velkém Meziříčí také lavičku a domovní znamení, nebo na Brněnsku v České mám lavičky u nádraží a několik dalších objektů,“ říká sochař. A určitě se při návštěvě pivovaru v Dalešicích podívejte na kříž před vchodem.