Angelique Kidjo: Pocta dlouho ztracené sestře

Ještě jsme ze samého úleku nezavřeli pusu nad její úžasnou africkou verzí kultovního alba Remain In Light americké skupiny Talking Heads a beninská zpěvačka s hlasem síly troub z Jericha přichází s poctou další hudební ikoně, kubánské zpěvačce Celii Cruz. Na albu Celie ke všemu bubnuje afrobeatová legenda Tony Allen a do saxofonu fouká britský jazzový rebel Shabaka Hutgings.

Někdo by za zpěvaččiným přebíráním hudby jiných mohl vidět autorskou bezradnost, ale tak to není. Nepřestává ji totiž fascinovat cesta proměn, jakými africká hudba prošla v nových domovech, ve kterých se během otrokářské éry nedobrovolně ocitla. Nejprve po ní sedm let pátrala v Karibiku a Brazílii a pak se vrátila domů,  rehabilitovat ceremoniální voodoo, znetvořené Hollywoodem do podoby armády zombie. Philip Glass ji za tím účelem podle tradičních beninských legend složil dvaceti minutovou skladbu Ifé a za doprovod určil symfonický orchestr. S albem Remain In Light zase dala na vědomí postoj k jeho africkému jádru. „Klidně Talking Head říkejte rocková kapela, já tam ale slyším africké rytmy," sebevědomě prohlásila zpěvačka, nucená v mládí z Beninu utéct před komunistickou diktaturou. A tím se dostáváme k Celii Cruz, jak tvrdí Kidjo, její dlouho ztracené sestře z druhého konce světa. Vzato historicky a konkrétně: z Kuby, svého času největšího překladiště otroků ze západní Afriky.

To ale není hlavní pointa příběhu zrodu alba, tou je společný úděl obou zpěvaček. Také Celia Cruz odmítla mít cokoliv společného s komunistickým režimem Fidela Castra a tak během zájezdu v roce 1960 požádala ve Spojených státech o azyl. Až do zpěvaččiny smrti  ji rozzuřený Castro nepovolil návrat na Kubu a to ani když Celii zemřela matka. Navíc její hudbu okamžitě zakázal. Castro totiž nikdy neskousl, jak se z chudé černošské holky stala celým světem milovaná Královna salsy, jejíž umění Spojené státy dokázaly víc než ocenit: na její počest vydaly poštovní známku, na hollywoodském chodníku slávy má Celia svou hvězdu a v roce 1994 ji prezident Bill Clinton udělil Národní medaili za umění.

Celia Cruz reprezentovala kubánský exil. Nesla vlajku Kubánců nucených žít mimo ostrov a byla pro ně víc než zpěvačkou. Představovala pro ně spojení s domovem i z toho důvodu, že se do konce života hlásila ke svým kořenům. Celia se vlastně na Kubu jednou vrátila: v 90. letech koncertovala na americké námořní základně v Guantanamo. Když vystoupila z letadla, po vzoru papeže poklekla a políbila kubánskou půdu. V sáčku si pak odvezla hrst hlíny, se kterým byla v roce 2003, kdy v sedmasedmdesáti letech zemřela na rakovinu, na své přání pochována.

Novinky z Afriky

02391167.jpeg

Pouštní blues, afrofuturismus,  kosmopolitní grioti 21. století a loučení Salifa Keity.

S nápadem přezpívat její známé skladby za Angelique přišel Philip Glass. Dobře znal její vztah ke kubánské legendě, příběh jejich dávného společného setkání na podiu a fakt, že beninská diva zjistila, že mnoho proslavených hitů Celie Cruz inspirovaly tradiční yorubské voodoo písně z Beninu.

Dobrý start k reinterpretaci skladeb, za které Celia pobrala mnoho cen Grammy. To bychom ale nesměli znát Angelique: do studia pozvala britského jazzového saxofonistu Shabaka Hutchingse s jeho revoluční kapelou Sons of Kemet, beninskou dechovku Gangbe Brass Band a jestli něco z poslechu vynikajícího alba dělá nezapomenutelný zážitek, tak je to rytmika: architekt afrobeatu, nigerijský bubeník Tony Allen, a americká baskytaristka Meshell Ndegeocello zažité afro-kubánské rytmy většiny skladeb převedly do afrického a afrobeatové módu způsobem, až se tomu nechce věřit. A připočteme-li akrobatický hlas Angelique Kidjo, vychází nám z alba jedna z nahrávek letošního roku.

Spustit audio

Související