Aneta Bröcklová z Pelhřimova má zásadní okamžiky svého života vytetované na těle

Dnes má Aneta Bröcklová zavedený salón a tetovací jehlou dokáže na kůži doslova malovat obrazy.

„Já jsem kreslila už od školky. Potom mi to přišlo jako skvělý nápad, použít tělo jako lidský plátno,“ říká pelhřimovská tatérka Aneta Bröcklová. Absolvovala potřebné kurzy a otevřela si salon. Vypadá to v něm trochu jako v ordinaci lékaře, a je to tak správně. Přece jen jde o zásah do lidského těla.

„Tetovací jehla zasahuje do kůže tak dva až tři milimetry. V tu chvíli krvinky zjistí, že nejde o nic toxického, takže on se tam stává takový zvláštní proces, že to tělo barvu zabední mezi pokožku a škáru,“ popisuje proces tetování.

Postupem času si člověk zapisuje svůj příběh na tělo

Sama Aneta má na těle tetování spoustu. Je zajímavé, že spolu na první pohled příliš nesouvisejí. „Já konkrétně to mám tak, že každý to tetování má pro mě význam, postupem věku si člověk zapisuje svůj příběh na tělo,“ vysvětluje. Jsou samozřejmě lidé, kteří s každým dalším motivem své původní tetování doplňují v podobném duchu, Aneta Bröcklová to ale cítí jinak.

Dědeček nesouhlasil, ale chápu ho

I když se v dnešní době pohled na tetované lidi uvolňuje, poznala i Aneta nesouhlasné pohledy. „Konkrétně třeba i můj dědeček, ale chápu ho,“ směje se a dodává, že jinak v podstatě tetovala celý zbytek rodiny.

Jedna paní vydržela pět hodin tetování. Měla skvělý práh bolestivosti

Ve svém salonu slyší tatérka velmi často otázku, jestli tetování bolí. „Někoho to bolí už po pár zásazích, někdo usíná, je mu to naopak příjemné,“ říká Aneta Bröcklová, a přidává jeden konkrétní případ: „Měla jsem tady paní, která tady vydržela pět hodin! Měla skvělý práh bolestivosti, a ještě řekla v závěru, že už to trošku cítí.“ Hrdinu ze sebe ale nikdo dělat nemusí. Tetování je možné rozložit na několik sezení. Mezi každým z nich se ale kůže musí zahojit.