Aleš Valenta: Je rozdíl, jak vás motivují u nás a jak v Americe. Tady jsou děti hodně svázané pravidly
Když akrobatický lyžař Aleš Valenta v roce 2002 skočil unikátní skok – trojité salto s pěti vruty – mnohým u opakovaných záběrů ještě dlouho běhal mráz po zádech. Dodnes je to nejtěžší skok na světě.
„Pamatuju si ten pocit, když jsem to skočil poprvé. Ani trenérovi jsem neřekl, co chystám. Ten na mě koukal a nevěřícně se ptal, jestli to opravdu bylo pět vrutů.“
Skoky se nejdříve zkoušejí do vody. Poprvé skok do sněhu předvedl v roce 2001 v norském Lillehammeru. „Ten pocit se dá těžko popsat, protože to je opravdu okamžik, kdy je člověk naplněn radostí tím, že se mu povedlo něco, co ještě nikomu na světě ne. Ale zároveň tam člověk vnímá tu dřinu a všechno to, co bylo roky předtím.“
Aleš Valenta
Bývalý akrobatický lyžař, olympijský vítěz z roku 2002. Vybudoval Acrobat Park ve Štítech, kde se věnuje trénování.
Moderoval pořady Auto Moto Revue, Lvíčata v České televizi nebo Sportbar na Frekvenci 1.
V roce 2007 se zúčastnil taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, kterou se svou taneční partnerkou Ivou Langerovou vyhrál.
Nedílnou součástí akrobatického lyžování je vizualizace. „Lidi často v televizi vidí, jak sportovci mávají na startu rukama – to je to memorování toho pohybu,“ vysvětluje olympijský vítěz v pořadu Osobnosti Česka.
Moderování neplánoval
Po ukončení sportovní kariéry začal pracovat jako moderátor. „To jsem vůbec neplánoval. Měl jsem kolem sebe skokany, kteří komentovali svoje výkony. Problém mluvit mi nedělalo, ale já to nevyhledával. Najednou přišla nabídka z rádia a bylo z toho krásné šestileté období.“
Během své kariéry vybudoval Acrobat Park ve Štítech. „Měl jsem zázemí. Takže po konci kariéry jsem nezažil nějaký pocit vnitřní prázdnosti. Pořád jsem měl co dělat. Navíc přicházely nabídky z různých míst a ne vždy očekávatelné, ale vlastně o to větší to pro mě byly výzvy. Jako třeba to moderování.“
Přesto mu v jednu chvíli začalo chybět fyzické zatížení. „A zrovna v momentě, kdy jsem uvažoval zajít do posilovny, zavolal Martin Dejdar, jestli s nimi nechci hrát hokej. To byla taky výzva a taková sportovní záchrana, že jsem začal být zase aktivní v něčem, co jsem ale předtím nikdy v životě nedělal.“
Studium je základ
Každému sportovci by doporučil studovat. „To je základ. A věnovat se i jiným věcem, než je sport. Tím nemyslím hry na televizi. Studovat, studovat, studovat. Chytrý sportovec je dobrý sportovec a chytrý sportovec si vždycky poradí.“
Také jeho dvě děti studují i sportují. „Pro nás bylo vždycky důležitý, aby především vystudovaly. A k tomu jsme jim dávali všechny možné podmínky, aby mohly zároveň sportovat. Ale neměli jsme nikdy ambici vychovat z nich mistry světa. My jsme chtěli, aby hlavně byli dobří lidé.“
V Americe na to jdou jinak
Syn studuje v Americe a dělá hokej, dcera se věnuje krasobruslení a trénování. Aleš Valenta tak porovnal oba světy. „V Americe je to hodně jiný. Vždycky jsem si říkal, jak jsou ti Američani namachrovaní, až příliš sebevědomí. Ale teprve, když tam Denis začal studovat, jsem pochopil, že oni nejsou namachrovaní, oni mají úplně jinak nastavenou výchovu v rámci udržování normálního sebevědomí.“ A vysvětluje na příkladu:
„Když uděláte chybu, v Americe vám říkají: nevadí, zkoušej to dál, jednou se to povede. Tady, když uděláte chybu, velmi často vám někdo řekne: hele, to radši nezkoušej, drž se své jistoty, toho, co umíš. Tím vás vlastně shazují. To jsem nikdy předtím neprokoukl, že my děti u nás mnohem víc shazujeme a svazujeme pravidly.“
Vyzkoušely si akrobatické lyžování i jeho děti? Co je pro něj jako trenéra důležité? Jak zvládal mediální zájem? Jak vzpomíná na StarDance – byla výhoda mít průpravu sportovce? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.