Albánský faktor je veličina, která může nabývat hodnot od mínus nekonečna do nekonečna

Filip se o Albánské výzvě dozvěděl letos v lednu. „Měl jsem před zkouškou na VUT v Brně a kamarád mi říká, že něco takového existuje, a jestli nechci jet taky. Říkal jsem si, že nevím, že uvidím. Když jsem zkoušku udělal, řekl jsem si, že do toho půjdu. Hledali dokumentaristu, tak jsem se rozhodl jet,“ vyprávěl Filip Veškrna.

Soutěsku pojmenovali Řitní soutěska

Albánskou výzvu zosnoval Jan Barák, který Curaj Eperm před třemi lety objevil. V původně dvoutisícové vesnici žije v současné době asi padesát lidí a to dobrovolníci chtějí změnit. „Do ostatních údolí se dá dojet autem nebo alespoň se dá dojít trošku pohodlněji než do Curaj Eperm. Ta je oddělená takovou soutěskou. Ti, kteří byli na první Albánské výzvě, ji pojmenovali Řitní soutěska, protože je velmi těžko prostupná,“ vypráví Filip Veškrna a dodává, že původně měli dobrovolníci v plánu vybudovat ferratu, ale nakonec zůstalo jenom u turistického značení.

Filip Veškrna|foto: Milan Kopecký

Naplánovat takto náročnou akci pro 100 dobrovolníků, celé léto, ve velmi těžce přístupném terénu je opravdu umění. Filip Veškrna říkal, že většinu zamýšlených úkolů velmi často kazí albánský faktor. „To je veličina, která může nabývat hodnot od mínus nekonečna do nekonečna. Naplánujete si cestu pře nějakou soutěsku nebo sedlo do druhého údolí a může se stát cokoli. Můžete narazit na neprostupnou cestu, kterou musíte velkým obloukem obejít. Takže z původně jednoho dnes jsou tři dny,“ vysvětluje princip albánského faktoru Filip Veškrna.

Místní jsou vytrvalí a neuvěřitelně rychlí

Do vesnice Curaj Eperm se můžete dostat pouze pěšky. „Veškerý náklad tahají místní na zádech. Jeden člověk takhle na zádech nesl sporák, což bylo překvapující. V horách, kde je obrovské převýšení, lezete po skále, si někdo z místních domů nesl sporák, pochopitelně na zádech. Nebo se používají osli. Doprava byla domluvena dopředu. Právě Honza Barák se tam seznámil s místním Agimem Prebibajem, který nám v Curaj Eperm poskytl pozemek, kde jsme postavili takový kemp, a kde jsme měli zázemí,“ popisuje Filip Veškrna.

A co místní? „Vytrvalí. To je jediné, co o nich mohu říci. Jsou rychlí, když se do něčeho pustí, jsou šikovní. Jednoho vesničana dokonce zlobilo, že nám vše dlouho trvá. Právě Agim mu musel vysvětlit, že jsme dobrovolníci, že nejsme pracovní tábor. Jsou přátelští, fungoval mezi námi čilý obchod. Tak dobrý jogurt jako v Curaj Epermu jsem v životě nejedl,“ usmívá se Filip Veškrna.

Síť turistických tras, most a také opravený kostel. Tahle práce se povedla letos v létě

V Dobrém dopoledni také mluvil o jazyce. Albánština se prý nepodobá žádnému indoevropskému jazyku. Filip Veškrna pochytil pár základních frází. „Dobrý den je ´mirdyta´ a děkuji je ´falemnderym´. Někteří místní uměli anglicky, někteří francouzsky. Domluvili jsme se,“ usmívá se Filip Veškrna.
Letos se v okolí Curaj Epermu podařilo vyznačit 97 kilometrů turistických tras, z České republiky přivezli a na místě postavili sedmnácti metrový most mezi Thethem a Grunasem a také opravili kostel ve vesnici.