Za soumraku je v lese možné slyšet soví namlouvání. Ozývají se puštíci, sýci i výr velký

„Nejběžnější je puštík obecný, o něco vzácnější je výr velký, a když budeme mít štěstí, tak uslyšíme kulíška nejmenšího nebo sýce rousného,“ vyjmenovává sovy žijící v lesích na Vysočině Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce.

To každý rok pravidelně na přelomu zimy a jara pořádá pro veřejnost Soví noc, výpravu za houkáním těchto nočních ptáků. „V tomto čase se sovy namlouvají, tak je ideální čas hodinu po západu slunce vyrazit ven a zkusit štěstí,“ vysvětluje.

Ochránci přírody vyrábí pro sovy budky. Na Křemešníku jsou pro puštíky a sýce

Sovy v lese žijí v dutinách stromů. Kvůli kůrovcové kalamitě ubývají, a tak jim ochránci přírody pomáhají budkami. „Máme tady budky pro sovu, která se jmenuje sýc. Dokonce zahnízdil v jedné z našich budek,“ říká Pavel Koubek, a ukazuje na budku na stromě v lese na Křemešníku.

Dodává, že instalují i budky pro puštíky, a také pro sovy pálené, které žijí blízko lidských sídel.

Sovy potřebují k letu zbytkové světlo od měsíce a hvězd

O sovách se říká, že jsou to noční ptáci. Je pravda, že přes den odpočívají, a ožívají až v podvečer. Úplnou tmu ale rádi nemají.

„Létají díky zbytkovému světlu od měsíce a hvězd. Když je tma jak v pytli, tak nevidí, a mohly by to napálit do stromu,“ vysvětluje Pavel Koubek.

Větší druhy jsou predátory menších

Při pozorování sov s Pavlem Koubkem člověk také například zjistí, že jeden druh sovy je predátorem druhého, a proto blízko sebe například neuslyšíme puštíka a sýce. „Ty větší druhy požírají ty menší. Puštík je predátorem sýce, výr predátorem puštíka,“ dodává Koubek.

Pokud sovu uslyšíte, můžete ji při velké dávce štěstí i vidět přeletět. Často se ale stává, že za několik hodin nezahouká ani jedna.