To moje rychlé bruslení byl dar od Pána Boha, říká Rychlík z Vysočiny Jan Hrbatý nejstarší

Pochází z malé vesničky Stražisko u Prostějova. Už ve 14 hrál za místní muže. „To bruslení byl asi dar od Pána Boha. Mým velkým vzorem byl Vlastimil Bubník, tak jsem to zkoušel jako on a vyšlo to. Ale nemyslete si, když byla zima, tak na rybníku byl lepší led než na zimních stadionech. Udělali jsme mantinely ze sněhu a už jsme se proháněli. Když nám někdo dal bodyček, padali jsme do sněhu,“ směje se Jan Hrbatý.

Oslava prvního titulu Dukly Jihlava byla nádherná

Do Stražiska jezdívali vojáci z Prostějova. „Naši byli v kostele a my už se rozcvičovali na ledě, pak přijeli Letci z Prostějova. Já byl malý, když jsem nastupoval v roce 1961 na vojnu do Dukly, měl jsem 69 kilogramů, ale nebál jsem se. Zesílil jsem trochu až za dobu pod trenérem Jaroslavem Pitnerem,“ vzpomíná na své hokejové začátky v mužské kategorii Jan Hrbatý. Celý svůj profesní život zůstal červenožlutému dresu Dukly Jihlava věrný. Až do svého hokejového důchodu.

Jan Hrbatý byl u prvního titulu, který Dukla vybojovala. To bylo v sezoně 1966/67. „Přijeli jsme v deset v noci z Brna, jihlavské náměstí bylo plné lidí. Některé hráče diváci nesli na ramenou až na zimní stadion, na stadionu se potom slavilo, to byla nádhera.“

Až v průběhu přijímače jsme zjistili, že budeme hrát hokej

Až do roku 1961 pracoval jako zámečník v Pozemních stavbách Prostějov, tehdy mu přišel povolávací rozkaz. „Já vůbec nevěděl, že jdu do Dukly, bylo tam napsáno, abych se hlásil na Vojenský útvar 3276 Jihlava, tak jsem se hlásil. Až v průběhu přijímače jsme zjistili, že budeme hrát hokej,“ přesně si vybavuje dobu před pětapadesáti lety Jan Hrbatý.

Celou svou hráčskou kariéru vynikal rychlým bruslením. „Mívali jsme prověrky, na čas jsme museli obkroužit třikrát ledovou plochu, byl jsem vždycky o pět metrů před spoluhráči. Taky jsem byl hodně faulovaný, když mě bekové nemohli dohnat, tak mě hákovali nebo sekali přes ruce, to bylo pořád. Ale měl jsem štěstí, zranění se mi vyhýbala. Šití se nepočítá, měl jsem jednou vykloubené rameno. Já jsem nechodil k mantinelům, aby mě nezramlili, to jsem si hlídal,“ vypráví Jan Hrbatý.

Ze zahnuté hokejky mi sjížděly puky, proto jsem hrál s rovnou

Kromě rychlého bruslení měl ještě jedno rozpoznávací znamení, hrál s rovnou hokejovou čepelí. „Já jsem to měl jako pravé křídlo přes ruku a mně se to nelíbilo, že to bylo zahnuté, protože mi ten puk pořád utíkal z hole. Měl jsem rovnou hokejku, abych to rychle chytil na backhand. Celý hokejový život jsem hrál s rovnou hokejkou. Myslím, že dnešní hokejisté by to ani nevzali do ruky,“ směje se člen hokejové síně slávy Jan Hrbatý.

Jan Hrbatý nejstarší odehrál v jihlavském dresu 572 zápasů, nastřílel 222 gólů. S Duklou získal sedm z dvanácti mistrovských titulů. I přes lákání brněnské Komety, zůstal věrný Jihlavě, je zakladatelem hokejového rodu. Tři její generace oblékaly dres Dukly Jihlava. Za jihlavský tým nastupovali syn Jan a vnukové Jan, Filip a v současné době v extraligovém mladším dorostu i vnuk Adam.